Blátivá Držková

Napsal uživatel Roman Věžník středa 19. květen 2010 09:28

Nemám rád typické brněnské a zlínské terény, vyhýbám se jim, dosud jsem v nich běžel méně než deset závodů, a i proto se mi v nich nedaří. Zhruba s těmito myšlenkami jsem odjížděl na Zlínský o-víkend, přesněji na jeho lesní část. Přesto (nebo právě proto?) jsem si výlet do kraje, v němž se před šesti dekádami začala psát historie českého orientačního běhu, nenechal ujít. Předpověď počasí nevěstila nic dobrého, ostatně podobně jako před léty na zlínské Všemině. Obdobné bylo i centrum závodu - vše podstatné se odehrávalo na louce.

Budu-li srovnávat dál, na řadu přicházejí rozdílnosti. V roce 2006 měli závodníci možnost uniknout před nepřízní počasí do hotelu, letos se  museli spokojit s vlastními vozy či oddílovými stany, které při běsnění živlů v noci ze soboty na neděli utrpěly nejeden šrám. Ve Všemině jsme své plecháče odstavovali na kraj silničky, tentokrát se pořadatelé snažili dostat nás co nejblíže cílové arény. V sobotu se proto parkovalo na louce, ale odpolední odjezd se pro mnohé stal problematickým. Situace se ještě zkomplikovala v noci, a tak se druhého dne parkovalo na různých cestách a odstavných plochách. To mělo za následek, že někteří závodníci v okamžiku startu měli v nohách více kilometrů, než kolik jich pak urazili s mapou v ruce. Tyto patálie k našemu sportu však patří a organizátoři je zvládli se vztyčenou hlavou. Letité zkušenosti pořadatelů vynikly i při operativním řešení dalších nástrah, kterými je příroda a technika prověřovaly (tisk map, rallye, nedělní start...). 

Kdybych psal tento článek hned v neděli, měl bych pro pořadatele pouze slova chvály. Dnes je však středa ráno, a na OB postupech marně pátrám po datech z víkendového klání (doplnění -  postupy zpřístupněny 19. 5. odpoledne). Přitom povinnost velí jasně: do 24 hodin po závodě odeslat data na obpostupy.cz.

Přesuňme se však zpět do pozitivních vod v okolí Držkové. Cesta na start sobotního závodu mi mnoho optimismu nedodávala - bláto, bahno, louže, po držce se klouže. Úsek na mapový start  dojem nespravil. Jednalo se totiž o více než minutový souboj s kládami. Pak to však přišlo. Takový pěkný les? Jsem vůbec u Zlína? I tratě, které jsem viděl (ale bylo jich zatím málo) se vydařily. Jejich společnými jmenovateli se staly fyzická náročnost a zásadní volba aspoň jednoho dlouhého postupu.

Nedělní závod byl ještě větším překvapením. Krásný terén ve skalách a kvalitní stavba tratí mě dokonce přinutily k běhu i v místech, které bych jindy absolvoval chůzí. Koncepce tratě H21B byla vskutku podle mého gusta. Stavitel správně nechal závodníky vystoupat největší porci převýšení už cestou k prvnímu startovnímu koridoru. Z místa fyzického startu jsme sice mohli trošku vidět odbíhající závodníky, ale v cíli jsem se dozvěděl, že podoba startu byla změněna s ohledem na počasí. Následovala nádherná pasáž ve vrcholových kamenitých partiích (Tam se ukázalo, že mapa má slabinu v porostech, ale ty naštěstí nebyly moc důležité.), rychlý přesun přes hluchou oblast (Zde bych vytknul jen výběh kolmo na vrstevnice), hlouček hezkých kontrol v kamenech a přesun k cílovému areálu. Sečteno, podtrženo: z terénu vytěženo maximum.

Na Zlínském o-víkendu jsem si opravil názor na terény tzv. Bulharska. Při sobotní náročné klasice mi stavitel uštědřil několik imaginárních záhlavců za práci s mapou, nedělní nádherný middle si do deníčku zapíšu jako dosud nejhezčí a nejlépe zaběhnutý závod na Valašsku.

Počet zobrazení článku: 212