POSTUP NA VOLBU

Tento typ úseku má prověřit schopnost běžce vybrat si pro sebe v daný okamžik (→) nejvhodnější postup z několika možných. Jednotlivé varianty by měly být vyvážené (aby nebylo hned na první pohled jasné, že některá z nich je daleko výhodnější – to už potom není postup na volbu). O tom, jestli se staviteli podaří vymyslet kvalitní postup na volbu, rozhodují často desítky metrů při umístění kontrol (Jinak řečeno: postupu může (ne)prospět změna objektu jedné kontroly na jiný objekt vzdálený od toho původního například jen 50 metrů). Vyváženost postupů však neznamená, že varianty, které úsek nabízí, jsou natolik rovnocenné, že je vlastně jedno, jakou běžec zvolí. Spíše by se dalo říci, že je vhodné, aby ideální postup nebyl patrný na první pohled a úkolem závodníka je odhalit jej (viz třeba nejrychlejší varianta na 18. kontrolu či obíhačka na dvojku). Při projektování postupů na volbu by mělo platit pravidlo, že běžec, který se rozhodne pro mapově náročný postup, by měl (při bezchybné realizaci postupu) získat (časovou) výhodu před běžci, kteří se uchýlí k obíhání po cestách. Opět však platí výše napsané – postup nemůže být projektován tak, že jedna ze dvou variant je hned na první pohled výrazně lepší. A ještě jedna zásada: nereálná varianta není variantou! Každá správně postavená klasická trať by měla obsahovat alespoň jeden delší úsek s takzvanou zásadní volbou postupu (viz obrázek). Občas se objevují diskuze o tom, co je, a není postup na volbu. (→)